Pátek 20. září by nebyl nijak speciální den, nebýt cesty na poštu. Celé to začalo už v srpnu, kdy se Helence moc zalíbily plínky BamGenius. Jsou to pratelné a opakovaně použitelné plínky, se kterými se ale pracuje stejně jednoduše, jako s plínkami jednorázovými. Koupila si jednu použitou na zkoušku a potom se rozhodla využít skvělé akce v jednom britském eShopu: 3+1 zdarma. Vyšlo to o třetinu levněji, než kdybychom je nakupovali u nás, návratnost investice ve srovnání s jednorázovými plenami vyšla asi na půl roku a musím s Helenkou souhlasit v tom, že byl dobrý nápad je koupit. Objednali jsme si tedy 4 sady po 3+1 plínkách. Protože eShop umí posílat zboží jenom po Velké Británii, museli jsme je přesvědčit, že s odesláním počkají, až budeme v Coventry. To nebyl problém a hned druhý den našeho pobytu jsme si v místní pobočce Post Office vyzvedli balík. Zajímavé je, že Post Office je soukromá firma, která nemá nic společného s Royal Mail - oficiální státní poštou.
Během pobytu se ale ukázalo, že 16 plínek je málo. Hlavně, když venku prší a prádlo pomalu schne. Akce 3+1 zdarma už skončila, ale Helence se podařilo získat promo kód na 10% slevu, a tak jsme si v neděli večer objednali dalších 5 plínek.
V pondělí je eShop odeslal, tentokrát přes Royal Mail a v úterý jsme se na ně těšili. Ale v úterý nic nepřišlo a ve středu taky ne. Helenka se tedy jala zjišťovat, co se děje. A zjistila, že eShop odeslal obyčejný balík, tedy ne doporučený, který by měl podací číslo, podle kterého by se dal sledovat. Ani v Royal Mail neměli žádnou evidenci, kde by balík mohl zrovna být. Ještě ve čtvrtek, když jsem balil a uklízel, jsem čekal, že balík přijde. Nepřišel. Nechali jsme tedy na stole vzkaz, ať mi dají vědět, kdyby něco přišlo. Ve čtvrtek kolem šesté večer jsem se ještě zastavil na Westminster road zkontrolovat, jesli balík nepřišel. V pátek ráno jsem ale už musel vrátit klíče, a tak jsem ještě pro jistotu napsal mail do ubytovací kanceláře. Mezitím mi Irene řekla, že balíkáři stávkujou a žádné balíky nechodí. Royal Mail by ale měla být v pohodě, týkalo se to jiné společnosti. Ale kdo ví, třeba to s tím nějak souviselo. V pátek odpoledne jsem dostal mail z ubytovací kanceláře: Lísteček o nedoručeném balíku máš v pokoji pode dveřma. Jupí, balík je na světě, respektive na poště. Pokoušeli se ho doručit ve čtvrtek o půl sedmé večer.
Tentokrát ale balík nebyl v pobočce Post Office pěkně po ruce v centru, jako minule. To by bylo moc jednoduché. Byl k vyzvednutí na Royal Mail Delivery Office, London Road. Po zadání adresy do Googlu jsem se nestačil divit. Představte si, že Česká Pošta bude přemýšlet, kam v Brně nejlépe umístit místo pro vyzvedávání nedoručených balíků. Kam ho dát? No přece do pole vedle Tuřan! Je to vedle dálnice, takže se tam balíky budou dobře vozit. Každý si pro balík stejně pojede autem, takže je mu jedno, kam to bude. A ti, co by chtěli MHD, tak se tam pohodlně dostanou autobusem č. 40, kterému cesta z centra trvá půl hodiny a zbývajícího půl kilometru dojdou pěšky. A jako bonus se můžou koukat na přistávající letadla.
A přesně tak to funguje v Coventry. Na tento konec města, k dálnici vedle letiště, jezdí z centra dvě autobusové linky. Jedna přímá po hodině, druhá sice po deseti minutách, ale zase vymetá každé sídliště. Využil jsem tedy druhou možnost a vybaven cyklistickou mapou Coventry a celodenním lístkem jsem nasedl do autobusu. Do horního patra, abych měl přehled, kde zrovna jsme. Podařilo se mi správně vystoupit a vydal jsem se zbývající půlkilometr po silničce mezi poli. Nad hlavou mi občas přeletělo letadlo - byl jsem kousek od letiště. Dokonce v těchto místech i někdo bydlí! Potkal jsem maminku s asi osmiletou holčičkou. Holčička na mě spustila, jestli bych jí daroval na děti, které jsou negramotné nebo tak něco, moc jsem jí nerozuměl. Ukazovala mi k tomu velkou obálku, na které měla něco namalované a vypadala, že to dostala ve škole za úkol a čím víc peněz sežene, tím lepší známku dostane. Hodil jsem jí do obálky libru, načež mi podala roztomilou růžovou fixu a požádala mě, abych na obálku ještě napsal, jak se jmenuju a kolik jsem v obálce nechal. Připojil jsem tedy své jméno na seznam a šel dál, zatímco ona se vydala zkasírovat dva černochy, kteří šli v protisměru.
Pak jsem přišel k budově Royal Mail. Všude spousta poštovních aut a z boku malé okýnko "Customer service". Hned na příchodu mně uvítala cedule "Bereme bezpečnost zásilek VELMI VÁŽNĚ. Jdete-li si něco vyzvednout, musíte ukázat ID. Jdete-li vyzvednout něco pro někoho jiného, musíte mít oznámení o nedoručení a JEHO ID." Tím ID může být občanka, pas, nebo kreditka. Tušil jsem, že s tím bude problém. Žádný Helenčin doklad jsem samozřejmě neměl a balík byl na její jméno. Ale když už jsem došel až sem, tak prostě odjedu s balíkem. V duchu jsem si připravoval spoustu argumentů, proč mi zásilku můžou vydat.
Když jsem přišel na řadu, podal jsem pánovi v okýnku oznámení a čekal jsem, co se bude dít. Přinesl odněkud zezadu balík a když pak chtěl občanku, tak jsem mu řekl, že to vyzvedávám pro manželku. "Ale podívejte, její jméno mám tady v občance napsané." Zdálky se na to mrknul, naznal, že zkoumat českou občanku nebude a zabručel "Tady máte." A tak jsem odešel s balíkem, vůbec se mi nechtělo věřit tomu, že to šlo tak jednoduše.
Polňačka k civilizaci, zamávat autobusu, který mi ujel před nosem, čtvrthodinka čekání na další a půlhodinka cesta do města. Jak dlouho tedy trvá vyzvednout balík? Včetně zjišťování kde to je a co tam jede to vyšlo asi na dvě a půl hodiny. Zlatá pošta v Brně u nádraží.
Během pobytu se ale ukázalo, že 16 plínek je málo. Hlavně, když venku prší a prádlo pomalu schne. Akce 3+1 zdarma už skončila, ale Helence se podařilo získat promo kód na 10% slevu, a tak jsme si v neděli večer objednali dalších 5 plínek.
V pondělí je eShop odeslal, tentokrát přes Royal Mail a v úterý jsme se na ně těšili. Ale v úterý nic nepřišlo a ve středu taky ne. Helenka se tedy jala zjišťovat, co se děje. A zjistila, že eShop odeslal obyčejný balík, tedy ne doporučený, který by měl podací číslo, podle kterého by se dal sledovat. Ani v Royal Mail neměli žádnou evidenci, kde by balík mohl zrovna být. Ještě ve čtvrtek, když jsem balil a uklízel, jsem čekal, že balík přijde. Nepřišel. Nechali jsme tedy na stole vzkaz, ať mi dají vědět, kdyby něco přišlo. Ve čtvrtek kolem šesté večer jsem se ještě zastavil na Westminster road zkontrolovat, jesli balík nepřišel. V pátek ráno jsem ale už musel vrátit klíče, a tak jsem ještě pro jistotu napsal mail do ubytovací kanceláře. Mezitím mi Irene řekla, že balíkáři stávkujou a žádné balíky nechodí. Royal Mail by ale měla být v pohodě, týkalo se to jiné společnosti. Ale kdo ví, třeba to s tím nějak souviselo. V pátek odpoledne jsem dostal mail z ubytovací kanceláře: Lísteček o nedoručeném balíku máš v pokoji pode dveřma. Jupí, balík je na světě, respektive na poště. Pokoušeli se ho doručit ve čtvrtek o půl sedmé večer.
Tentokrát ale balík nebyl v pobočce Post Office pěkně po ruce v centru, jako minule. To by bylo moc jednoduché. Byl k vyzvednutí na Royal Mail Delivery Office, London Road. Po zadání adresy do Googlu jsem se nestačil divit. Představte si, že Česká Pošta bude přemýšlet, kam v Brně nejlépe umístit místo pro vyzvedávání nedoručených balíků. Kam ho dát? No přece do pole vedle Tuřan! Je to vedle dálnice, takže se tam balíky budou dobře vozit. Každý si pro balík stejně pojede autem, takže je mu jedno, kam to bude. A ti, co by chtěli MHD, tak se tam pohodlně dostanou autobusem č. 40, kterému cesta z centra trvá půl hodiny a zbývajícího půl kilometru dojdou pěšky. A jako bonus se můžou koukat na přistávající letadla.
A přesně tak to funguje v Coventry. Na tento konec města, k dálnici vedle letiště, jezdí z centra dvě autobusové linky. Jedna přímá po hodině, druhá sice po deseti minutách, ale zase vymetá každé sídliště. Využil jsem tedy druhou možnost a vybaven cyklistickou mapou Coventry a celodenním lístkem jsem nasedl do autobusu. Do horního patra, abych měl přehled, kde zrovna jsme. Podařilo se mi správně vystoupit a vydal jsem se zbývající půlkilometr po silničce mezi poli. Nad hlavou mi občas přeletělo letadlo - byl jsem kousek od letiště. Dokonce v těchto místech i někdo bydlí! Potkal jsem maminku s asi osmiletou holčičkou. Holčička na mě spustila, jestli bych jí daroval na děti, které jsou negramotné nebo tak něco, moc jsem jí nerozuměl. Ukazovala mi k tomu velkou obálku, na které měla něco namalované a vypadala, že to dostala ve škole za úkol a čím víc peněz sežene, tím lepší známku dostane. Hodil jsem jí do obálky libru, načež mi podala roztomilou růžovou fixu a požádala mě, abych na obálku ještě napsal, jak se jmenuju a kolik jsem v obálce nechal. Připojil jsem tedy své jméno na seznam a šel dál, zatímco ona se vydala zkasírovat dva černochy, kteří šli v protisměru.
Pak jsem přišel k budově Royal Mail. Všude spousta poštovních aut a z boku malé okýnko "Customer service". Hned na příchodu mně uvítala cedule "Bereme bezpečnost zásilek VELMI VÁŽNĚ. Jdete-li si něco vyzvednout, musíte ukázat ID. Jdete-li vyzvednout něco pro někoho jiného, musíte mít oznámení o nedoručení a JEHO ID." Tím ID může být občanka, pas, nebo kreditka. Tušil jsem, že s tím bude problém. Žádný Helenčin doklad jsem samozřejmě neměl a balík byl na její jméno. Ale když už jsem došel až sem, tak prostě odjedu s balíkem. V duchu jsem si připravoval spoustu argumentů, proč mi zásilku můžou vydat.
Když jsem přišel na řadu, podal jsem pánovi v okýnku oznámení a čekal jsem, co se bude dít. Přinesl odněkud zezadu balík a když pak chtěl občanku, tak jsem mu řekl, že to vyzvedávám pro manželku. "Ale podívejte, její jméno mám tady v občance napsané." Zdálky se na to mrknul, naznal, že zkoumat českou občanku nebude a zabručel "Tady máte." A tak jsem odešel s balíkem, vůbec se mi nechtělo věřit tomu, že to šlo tak jednoduše.
Polňačka k civilizaci, zamávat autobusu, který mi ujel před nosem, čtvrthodinka čekání na další a půlhodinka cesta do města. Jak dlouho tedy trvá vyzvednout balík? Včetně zjišťování kde to je a co tam jede to vyšlo asi na dvě a půl hodiny. Zlatá pošta v Brně u nádraží.
Žádné komentáře:
Okomentovat