V úterý jsem dopsal zprávu o plagiátorství ve Španělsku a ve středu jsem začal se zprávou o vývoji našeho antiplagiátorského systému. Čtvrtek byl den, kdy jsem toho moc neudělal, protože hlavní bod programu bylo stěhování.
Proč stěhování? Bydlení na Westminster road bylo od začátku semestru zamluveno někým, kdo tam vydrží celý rok. A protože semestr tu začíná příští týden, musel jsem se přesunout do Singer hall, kde mají pokoje na krátkodobé pobyty. Ten den mi odletěly Helenka s Vendulkou, takže o důvod víc. Vyšlo to docela pěkně, protože se vracely domů kvůli dvěma svatbám. Původní plán taky byl, že příští týden strávím s Orwenem ve Valencii na soutěži antiplagiátorských systémů, to ale nakonec nešlo. Prý kdybych na týden odjel, tak bych si ten týden v Coventry pak musel nahradit, aby byla stáž dostatečně dlouhá. No ale to zase nejde kvůli výuce, tak jsem nakonec Valencii odpískal. Ale plán, že se Helenka s Vendulkou vrátí domů, už zůstal.
Dopoledne jsem tedy doprovodil holky na letiště a pomohl jim se zavazadly. To by člověk nevěřil, kolik váží všechny ty hadříky, které jsme tu nakoupili. V zájmu dodržení váhového limitu jsem si některé věci zase odvezl a poletí až se mnou. Ale nejsme přece blázni, abychom oblečení nakupovali v Česku, když je tu o tolik levnější. Ani člověk nemusí chodit daleko pro důkazy:
http://www.hm.com/gb/ - Patterned tunic 9.99 GBP
http://www.hm.com/cz/ - Patterned tunic 399 Kč
A co na to strýček Google? 9.99 British pounds = 305.170029 Czech koruny. A samozřejmě to není jenom H&M, takhle to mají všichni. Češi jsou asi bohatý národ, že jsou ochotní tolik platit. Teď máme každopádně aspoň na dva roky embargo na oblečení...
Pak jsem doma všechno uklidil, umyl a vysál a napsal Irene, že jsem hotov. Ta pro mě přijela autem a převezla mě do Singer hall. Ještě že tak, protože věcí jsem měl fakt hodně.
Singer hall je sice dražší, ale o to méně komfortní. Záchod, sprcha a koupelna je tu sdílená na patře pro 6 pokojů. Kuchyně je ale vybavená o poznání lépe, dokonce jsou tu i nezubaté nože, struhadlo a erární žehlička. Někdo si tu nechal namáčet rýži a čočku, z čehož Irene usoudila, že tu budu bydlet s nějakými Číňany. Nikdo tu ale zrovna nebyl.
Obsadil jsem si poličku v ledničce, vybalil pár nejnutnějších věcí a vyrazil na univerzitu. Stejně už byly 3 hodiny odpoledne. Napsal kus zprávy, zašel ještě jednou zkontrolovat Westminster road, jestli nedošel balík a přesunul se do svého nového domova. Tam už byli moji spolubydlící.
A nejsou to Číňani, ale Palestinci! Jupí! Jsou to čtyři učitelé z tamní univerzity, kteří jsou v rámci družby s Turky a Brity na výměnném pobytu. Jsou tu taky na měsíc stejně jako já a taky jsou v půlce a nastěhovali se sem dva dny přede mnou. Každý z nich je z jiné fakulty a jsou tu kvůli výzkumu. Tak jsem moc rád, že tu bydlím s Muslimy, protože jsou to moc příjemní lidé. Jako ostatně všichni Muslimové, které jsem v životě potkal. A oni mi taky říkali, že se báli, koho jim sem dají a že jsou rádi, že tu mají mě. Hlavně že si rozumíme. Dneska mi říkali, že Česká Republika je u nich považována za drsnou a nebezpečnou zemi, kde každého okradou. Tak jsem jim říkal, že spousta lidí od nás by na Blízký východ taky necestovala, takže je to vzájemné.
Jediné, na co si tu člověk musí dávat pozor, je klíč od pokoje. Ten je potřeba mít pořád u sebe, protože kdybych vyšel z pokoje, tak se dveře zaklapnou a bez klíče se nedají otevřít. Oni totiž Britové ve své konzervativitě odmítají používat některé velmi užitečné věci. První z nich je vodovodní baterie. Typické umyvadlo tu vypadá přesně tak, jak vidíte na fotce. Teplý vodovod a studený vodovod. Pokud máte štěstí, je v umyvadle špunt, takže si můžete namíchat vodu tak akorát. Ale zabere to stokrát tolik času, než se umýt jenom ve studené vodě. A někde není ani ten špunt, takže si můžete tak akorát spálit levou ruku a ochladit pravou.
No a druhou věcí, která se tu moc nevidí, je klika u dveří. Dveře buďto nemají vůbec žádnou západku, jenom Brano zavírá samo, anebo západku mají, Brano je taky zavírá samo, ale otevřít se dají z jedné strany páčkou a z druhé strany pouze klíčem. Že by se klíčem dalo zamknout na jeden nebo dva západy, s tím jsem se tu nesetkal.
Neblahou zkušenost udělal jeden z Palestinců hned ve čtvrtek, když si zapomněl klíč uvnitř a nechal dveře zaklapnout. Jeho kolegové museli zatelefonovat do ubytovací kanceláře, která sem vyslala člověka s náhradním klíčem. A za tuto službu si naúčtovala 15 liber. To bylo v osm hodin večer, kdy se dal ještě někdo sehnat. Ale představa, že půjdu ve tři ráno na záchod a v polospánku si zabouchnu dveře, mě docela děsí. Strávil bych noc na chodbě? Chodi v pyžamu po areálu a hledal pomoc? A mezitím si zabouchl i dveře od domu? Snad bude fungovat cedulka nad zámkem.
A na závěr tu mám ještě fotku mého pokoje:
Proč stěhování? Bydlení na Westminster road bylo od začátku semestru zamluveno někým, kdo tam vydrží celý rok. A protože semestr tu začíná příští týden, musel jsem se přesunout do Singer hall, kde mají pokoje na krátkodobé pobyty. Ten den mi odletěly Helenka s Vendulkou, takže o důvod víc. Vyšlo to docela pěkně, protože se vracely domů kvůli dvěma svatbám. Původní plán taky byl, že příští týden strávím s Orwenem ve Valencii na soutěži antiplagiátorských systémů, to ale nakonec nešlo. Prý kdybych na týden odjel, tak bych si ten týden v Coventry pak musel nahradit, aby byla stáž dostatečně dlouhá. No ale to zase nejde kvůli výuce, tak jsem nakonec Valencii odpískal. Ale plán, že se Helenka s Vendulkou vrátí domů, už zůstal.
Dopoledne jsem tedy doprovodil holky na letiště a pomohl jim se zavazadly. To by člověk nevěřil, kolik váží všechny ty hadříky, které jsme tu nakoupili. V zájmu dodržení váhového limitu jsem si některé věci zase odvezl a poletí až se mnou. Ale nejsme přece blázni, abychom oblečení nakupovali v Česku, když je tu o tolik levnější. Ani člověk nemusí chodit daleko pro důkazy:
http://www.hm.com/gb/ - Patterned tunic 9.99 GBP
http://www.hm.com/cz/ - Patterned tunic 399 Kč
A co na to strýček Google? 9.99 British pounds = 305.170029 Czech koruny. A samozřejmě to není jenom H&M, takhle to mají všichni. Češi jsou asi bohatý národ, že jsou ochotní tolik platit. Teď máme každopádně aspoň na dva roky embargo na oblečení...
Pak jsem doma všechno uklidil, umyl a vysál a napsal Irene, že jsem hotov. Ta pro mě přijela autem a převezla mě do Singer hall. Ještě že tak, protože věcí jsem měl fakt hodně.
Singer hall je sice dražší, ale o to méně komfortní. Záchod, sprcha a koupelna je tu sdílená na patře pro 6 pokojů. Kuchyně je ale vybavená o poznání lépe, dokonce jsou tu i nezubaté nože, struhadlo a erární žehlička. Někdo si tu nechal namáčet rýži a čočku, z čehož Irene usoudila, že tu budu bydlet s nějakými Číňany. Nikdo tu ale zrovna nebyl.
Obsadil jsem si poličku v ledničce, vybalil pár nejnutnějších věcí a vyrazil na univerzitu. Stejně už byly 3 hodiny odpoledne. Napsal kus zprávy, zašel ještě jednou zkontrolovat Westminster road, jestli nedošel balík a přesunul se do svého nového domova. Tam už byli moji spolubydlící.
A nejsou to Číňani, ale Palestinci! Jupí! Jsou to čtyři učitelé z tamní univerzity, kteří jsou v rámci družby s Turky a Brity na výměnném pobytu. Jsou tu taky na měsíc stejně jako já a taky jsou v půlce a nastěhovali se sem dva dny přede mnou. Každý z nich je z jiné fakulty a jsou tu kvůli výzkumu. Tak jsem moc rád, že tu bydlím s Muslimy, protože jsou to moc příjemní lidé. Jako ostatně všichni Muslimové, které jsem v životě potkal. A oni mi taky říkali, že se báli, koho jim sem dají a že jsou rádi, že tu mají mě. Hlavně že si rozumíme. Dneska mi říkali, že Česká Republika je u nich považována za drsnou a nebezpečnou zemi, kde každého okradou. Tak jsem jim říkal, že spousta lidí od nás by na Blízký východ taky necestovala, takže je to vzájemné.
Jediné, na co si tu člověk musí dávat pozor, je klíč od pokoje. Ten je potřeba mít pořád u sebe, protože kdybych vyšel z pokoje, tak se dveře zaklapnou a bez klíče se nedají otevřít. Oni totiž Britové ve své konzervativitě odmítají používat některé velmi užitečné věci. První z nich je vodovodní baterie. Typické umyvadlo tu vypadá přesně tak, jak vidíte na fotce. Teplý vodovod a studený vodovod. Pokud máte štěstí, je v umyvadle špunt, takže si můžete namíchat vodu tak akorát. Ale zabere to stokrát tolik času, než se umýt jenom ve studené vodě. A někde není ani ten špunt, takže si můžete tak akorát spálit levou ruku a ochladit pravou.
Neblahou zkušenost udělal jeden z Palestinců hned ve čtvrtek, když si zapomněl klíč uvnitř a nechal dveře zaklapnout. Jeho kolegové museli zatelefonovat do ubytovací kanceláře, která sem vyslala člověka s náhradním klíčem. A za tuto službu si naúčtovala 15 liber. To bylo v osm hodin večer, kdy se dal ještě někdo sehnat. Ale představa, že půjdu ve tři ráno na záchod a v polospánku si zabouchnu dveře, mě docela děsí. Strávil bych noc na chodbě? Chodi v pyžamu po areálu a hledal pomoc? A mezitím si zabouchl i dveře od domu? Snad bude fungovat cedulka nad zámkem.
Žádné komentáře:
Okomentovat