Stáž v Coventry: Rodinné okénko č. 2

S blížícím se víkendem jsme čím dál tím víc přemýšleli, kam vyrazit na výlet. Původně jsme měli v plánu Londýn, kde se zrovna sjeli Wizy s mámou a Orwen s Išankou a navštěvovali tam Xanthu. My jsme v Londýně ale už stejně byli a tak jsme si řekli, že si raději uděláme jednodenní výlety do okolí Coventry.

Sobota: Coombe Country Park

Když jsem se podíval na Google mapy, kde by to v okolí mohlo vypadat dobře, narazil jsem na vodní plochu s názvem Coombe Pool, která je součástí Coombe Country Parku. Podle mapy a fotek na netu to vypadalo pěkně, a tak jsme vyrazili. Je to asi kilometr čtvereční lesa, jemuž dominuje jeden velký rybník, dva malé rybníky a Coombe Abbey - zámek přestavěný na luxusní hotel. Všude nakrátko střižený anglický trávník, upravené cestičky a tři značené trasy, aby se výletník na cestách, z nichž není kam odbočit, náhodou neztratil. A taky všude spousta velkých šťavnatých ostružin, které jsme skoro nestíhali trhat, jak je do sebe Vendulka tlačila.

Coombe Abbey

Vydali jsme se na nejdelší okruh, který vedl podél velkého rybníku a doufali jsme, že se ze značené cesty odpojíme, abychom si rybník obešli. To se nám ale nepovedlo, protože půlka rybníka je přírodní rezervace. A protože to je fakt jeden z mála kousků přirozené přírody široko daleko, berou to tu s ochranou vážně. Rezervace je oplocená a cedule hlásá, že pro ochranu ptactva je důležité, abychom zůstali na této straně plotu. A tak jsme zůstali a strávili příjemnou půlhodinku v budce na pozorování volavek a jiných vodních ptáků, kteří byli uvnitř namalovaní na plakátech a venku k vidění naživo. Jenom Vendulka to celé prospala.

Velký rybník

Pak jsme pokračovali po značené stezce dál až k lanovému parku. Tam Vendulka naznala, že by jí mohlo utéct něco zábavného, probudila se a nutně potřebovala blbout na houpačkách.

Houpačka v lanovém parku

Horní rybníček

Pak jsme se znovu přežírali ostružinama, u horního rybníčku se koukali na kačeny a pak se přesunuli zpět do infocentra na oběd. Za docela rozumné ceny jsme si dali teplý oběd a vyrazili na dětské hřiště.

Potom jsme si obešli druhý okruh. Vendulka usnula a my jsme se k ní po chvíli přidali. Pak jsme najednou zjistili, že nám za čtvrt hodiny jede poslední rozumný autobus a trochu jsme se proběhli k silnici. Tam jsme autobus tak akorát chytli a přesunuli se domů.

Neděle: Kenilworth castle

Cílem neděního výletu bylo městečko Kenilworth vzdálené půl hodiny jízdy autobusem od Coventry. Nastoupili jsme do typického anglického double-deckeru (tedy dvoupatrového autobusu). Protože Vendulka byla už dost unavená (první nedělní autobus odjížděl 9:55), bylo hodně těžké ji zabavit. Ale horní patro s výhledem dopředu po většinu cesty posloužilo výborně.

Koule = balón. Nejoblíbenější Vendulčino slovo :-)

V Kenilworthu jsme se vydali skrz park směrem k hradu. Tam hned u brány stál pán, který nás přesvědčoval, že když se staneme členy British Heritage klubu, že ušetříme na vstupném. No nechtěl slevu zadarmo, vstupné bylo za 9 liber a roční členství nějakých 40. Pak přišel se dvěma slevami, takže už by se nám členství vyplatilo, kdbychom chtěli ještě do Warwick castle. Nakonec jsme ale nabídkám odolali, zaplatili plné vstupné a šli dovnitř jako nečleni. Pak z pána vypadlo, že kdybychom si to rozmysleli a členy klubu se stali, že se máme stavit a vstupné nám vrátí. Ale do Warwicku nás to asi stejně nedostane, protože 13 liber (po poloviční slevě) je stejně nemravně moc.

Nejzachovalejší část: Leicester gatehouse

Zřícenina byla, jako všechno tady, pěkně opravená, upravená, anglický trávníček. Počasí ideální na rodinné výlety, prostě vegáč. Vendulce se nejvíc líbily kamenné točité schody, po kterých chtěla lozit znovu a znovu a bylo těžké ji chytat, když podlézala provázky s cedulkou "NO ENTRY" a chtěla lozit co nejvýš.

Oběd pod zříceninou

Kdyby vás zajímala nějaká fakta o hradu, tak založen byl roku 1122 a nejvýznamnější událost byla návštěva královny Alžběty I. Ta sem v roce 1575 přijela za svým milencem (teda pardón, královským nejvyšším podkoním), hrabětem Robertem Dudleym. Událost to byla tak veliká, že o čtvrt tisíciletí později o ní Walter Scott napsal román Kenilworth. Od té doby hrad už jen chátral, hospodářské budovy sloužily jako farma a zbytek stavby si místní posutpně rozebírali na své vlastní domy.

Vyhlídka z nejvyššího přístupného místa

My jsme se jako první vydali na věž hradu, protože měla být od tří hodin odpoledne zavřená kvůli svatbě. Zaujal nás nejen termín svatby (neděle 16:00), ale i cena, kterou se za pronájem části zříceniny platí: 1750 liber, tedy něco přes 50 tisíc korun. Ale když se tam začali houfovat svatebčané v luxusních šatech a za rohem čekaly dva historické Citroeny s nevěstou, pochopili jsme, že nějaká tisícovka liber pro ně asi nehrála žádnou roli.