Středa 4. září byla dnem vražedného pracovního tempa. Pracoval jsem na projektu, konkrétně na zprávě o tom, jak to vypadá s plagiátorstvím v ČR. Takže samá analýza dat z dotazníků, čtení výročních zpráv, vyhledávání informací a samozřejmě psaní té zprávy. Šlo to dost pomalu a odpoledne jsem měl hlavu jako balón.
Ve tři hodiny odpoledne jsem byl pozvaný na schůzku do Centra akademického psaní, na které se budou diskutovat pravidla pro korektury. Moc jsem nechápal, o co tam půjde a většinu věcí, které tam padly, jsem si stejně ujasnil až v následném rozhovoru s Irene. O co jde: Studenti si nechávají text svých závěrečných a seminárních prací zkontrolovat. Spolužák nebo někdo z rodiny jim opraví překlepy a gramatiku, občas upozorní na to, že text není srozumitelný. Někteří korektoři jdou ale dál, namísto upozornění na nutnost text přeformulovat, jej sami přeformulují, namísto nutnosti přidat další podpůrné argumenty pro určité tvrzení je sami přidají, a snadno se tak může stát, že text je pak spíše výsledek práce "korektora", než studenta. A korektura, všeobecně považovaná za legální (či dokonce žádanou), se tak dostává do pozice psaní práce na objednávku, což už je samozřejmě nelegální. A je potřeba jasně stanovit hranici, co je možné a co už ne.
Na dotaz, jestli se tím řeší nějaký skutečně existující problém, mi bylo řečeno, že to musí udělat všechny univerzity na příkaz ministerstva školství. Tomu to doporučil ombudsman, kterému si studenti stěžovali, že na některých školách se trestá něco, co na jiných školách prochází. No a abychom byli korektnější, na London School of Economics získal doktorát jistý Kaddáfí (syn mrtvého diktátora), který tvrdí, že jeho spolužák mu dělal v práci "jen korektury", ale vypadá to spíš na psaní práce na objedávku. Univerzita ho ale nemá jak popotahovat, protože nemá jasně stanovená pravidla.
Schůzka byla poměrně konstruktivní. Pojmenování problému, stanovení cíle, připravená inspirace z jiných univerzit, domluva na dalším postupu. Hlavně ta inspirace z jiných univerzit mě zaujala: Jedna univerzita má svoji proofreading policy jenom tak stručně, pár bodů o tom, co korektor může a co ne, jasně stanovené povinnosti studenta, a je to. Jiná univerzita přijala osmistrákový dokument s podrobnějším popisem všech možných situací a dokonce zavádí seznam akreditovaných korektorů. No a další univerzita je někde mezi, ti mají jenom seznam doporučených korektorů. Tak jsem zvědav, jak to nakonec budou mít v Coventry. Ale nad seznamem akreditovaných korektorů a pravidly pro jejich akreditaci tu kroutili hlavou. Příští měsíc se sejde pracovní skupina složená z předsedů disciplinárních komisí všech fakult, bude tam někdo z knihovny a někdo z Centra akademického psaní a domluví se, co s tím.
Centrum akademického psaní vůbec vypadá jako zajímavá instituce. Má pomáhat studentům s psaním akademických textů. Příští úterý tam mám domluvenou návštěvu a budou mi vysvětlovat, co a jak všechno dělají. Tak se o to určitě podělím.
Další, co mě na té schůzce zaujalo, byla informace o jedné katedře, kde mají vedoucí prací stanoven horní limit času, který můžou věnovat jedné diplomové práci. Oficiálně proto, aby měli studenti stejné podmínky a nemohli si stěžovat, že se vedoucí někomu věnuje víc, než někomu jinému. Ale všichni vědí, že je to ochrana učitelů před studenty, kteří by je svojí neschopností stáli příliš mnoho času. Každopádně je to zajímavá myšlenka. Jenom si nedokážu představit, že se během čtení diplomky budu dívat na hodinky, pak na straně 23 udělám tlustou čáru a napíšu studentovi, že jeho čas vypršel, dál už si nic nepřečtu a ať dělá jak umí...
Ta pravidla pro korektury mi ale pořád leží v hlavě. Neznám žádnou univerzitu v ČR, která by něco takového měla. A neznám ani nikoho, koho by napadlo o tom přemýšlet. Řeší tady zbytečné blbosti, nebo britská kultura akademické poctivosti došla tak daleko, kde si ji my ani nedokážeme představit? Na pravé straně je anketa, ve které můžete hlasovat, své názory můžete zanechat v komentářích. To jsem fakt zvědavý, jak to dopadne :-)
Ve tři hodiny odpoledne jsem byl pozvaný na schůzku do Centra akademického psaní, na které se budou diskutovat pravidla pro korektury. Moc jsem nechápal, o co tam půjde a většinu věcí, které tam padly, jsem si stejně ujasnil až v následném rozhovoru s Irene. O co jde: Studenti si nechávají text svých závěrečných a seminárních prací zkontrolovat. Spolužák nebo někdo z rodiny jim opraví překlepy a gramatiku, občas upozorní na to, že text není srozumitelný. Někteří korektoři jdou ale dál, namísto upozornění na nutnost text přeformulovat, jej sami přeformulují, namísto nutnosti přidat další podpůrné argumenty pro určité tvrzení je sami přidají, a snadno se tak může stát, že text je pak spíše výsledek práce "korektora", než studenta. A korektura, všeobecně považovaná za legální (či dokonce žádanou), se tak dostává do pozice psaní práce na objednávku, což už je samozřejmě nelegální. A je potřeba jasně stanovit hranici, co je možné a co už ne.
Na dotaz, jestli se tím řeší nějaký skutečně existující problém, mi bylo řečeno, že to musí udělat všechny univerzity na příkaz ministerstva školství. Tomu to doporučil ombudsman, kterému si studenti stěžovali, že na některých školách se trestá něco, co na jiných školách prochází. No a abychom byli korektnější, na London School of Economics získal doktorát jistý Kaddáfí (syn mrtvého diktátora), který tvrdí, že jeho spolužák mu dělal v práci "jen korektury", ale vypadá to spíš na psaní práce na objedávku. Univerzita ho ale nemá jak popotahovat, protože nemá jasně stanovená pravidla.
Schůzka byla poměrně konstruktivní. Pojmenování problému, stanovení cíle, připravená inspirace z jiných univerzit, domluva na dalším postupu. Hlavně ta inspirace z jiných univerzit mě zaujala: Jedna univerzita má svoji proofreading policy jenom tak stručně, pár bodů o tom, co korektor může a co ne, jasně stanovené povinnosti studenta, a je to. Jiná univerzita přijala osmistrákový dokument s podrobnějším popisem všech možných situací a dokonce zavádí seznam akreditovaných korektorů. No a další univerzita je někde mezi, ti mají jenom seznam doporučených korektorů. Tak jsem zvědav, jak to nakonec budou mít v Coventry. Ale nad seznamem akreditovaných korektorů a pravidly pro jejich akreditaci tu kroutili hlavou. Příští měsíc se sejde pracovní skupina složená z předsedů disciplinárních komisí všech fakult, bude tam někdo z knihovny a někdo z Centra akademického psaní a domluví se, co s tím.
Centrum akademického psaní vůbec vypadá jako zajímavá instituce. Má pomáhat studentům s psaním akademických textů. Příští úterý tam mám domluvenou návštěvu a budou mi vysvětlovat, co a jak všechno dělají. Tak se o to určitě podělím.
Další, co mě na té schůzce zaujalo, byla informace o jedné katedře, kde mají vedoucí prací stanoven horní limit času, který můžou věnovat jedné diplomové práci. Oficiálně proto, aby měli studenti stejné podmínky a nemohli si stěžovat, že se vedoucí někomu věnuje víc, než někomu jinému. Ale všichni vědí, že je to ochrana učitelů před studenty, kteří by je svojí neschopností stáli příliš mnoho času. Každopádně je to zajímavá myšlenka. Jenom si nedokážu představit, že se během čtení diplomky budu dívat na hodinky, pak na straně 23 udělám tlustou čáru a napíšu studentovi, že jeho čas vypršel, dál už si nic nepřečtu a ať dělá jak umí...
Ta pravidla pro korektury mi ale pořád leží v hlavě. Neznám žádnou univerzitu v ČR, která by něco takového měla. A neznám ani nikoho, koho by napadlo o tom přemýšlet. Řeší tady zbytečné blbosti, nebo britská kultura akademické poctivosti došla tak daleko, kde si ji my ani nedokážeme představit? Na pravé straně je anketa, ve které můžete hlasovat, své názory můžete zanechat v komentářích. To jsem fakt zvědavý, jak to dopadne :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat