Rodinné okénko č. 4 - druhý víkend

Druhý víkend (14.-15. 9.) jsme se rozhodli pokračovat v poznávání pamětihodností v okolí Coventry. V sobotu jsme vyrazili do Stratfordu nad Avonou - rodiště Williama Shakespeara a v neděli do Birminghamu - druhého největšího britského města.

Sobota - Stratford upon Avon

Do Stratfordu jezdí naše oblíbené dvoupatrové autobusy. Cestu v horním patře si užívala hlavně Vendulka, ale nadšení ji postupně přešlo a po hodině už byla docela zpruzená. Hned po vystoupení z autobusu ve Stratfordu nám bylo divné, proč je všude tolik lidí. Pak jsme zjistili, že tento víkend tu probíhal Food festival. Takže nejenom všichni Stratforďané, ale i lidé ze širokého okolí se sjeli, aby se tu najedli.

My jsme prozatím nechali stánky s jídlem být a vyrazili do motýlí farmy, kterou nám doporučila Irene. Na břehu řeky Avon, hned naproti Shakespearovu divadlu, mají několik propojených skleníků a chovají v nich tropické motýly. Úžasná věc. Všude lítají barevní motýli, sedají na vás nebo na rostliny, uprostřed jednoho skleníku bylo jezírko s velkými rybami. Helenka naštěstí celou dobu nosila Vendulku, takže jsem se mohl věnovat focení. Uvnitř bylo pěkně vedro - 38 stupňů. Co bychom taky čekali od místa, kde se chovají tropičtí motýli. Nejlepší byl inkubátor na kukly, ve kterém jsme pozorovali, jak se z některých kukel klubali motýli a roztahovali svoje pomačkaná křídla. No prostě paráda, však to vidíte na fotkách.

Pak jsme uspali Vendulku a vyrazili do města. Sice jsme se museli prodírat davy lidí, ale i tak jsme si to docela užívali, bylo krásně a Stratford je moc pěkné historické město. Naštěstí ho Němci nevybombardovali jako Coventry, takže je tu co obdivovat. A tak jsme si prohlídli školu, do které chodil Shakespeare, viděli jsme jeho rodný dům, dům jeho ženy a spoustu dalších domů. Dlužno podotknout, že většinu z nich jen zvenku. Zaplatit 15 liber za jednu vstupenku se nám opravdu nechtělo, i když by platila do všech Shakespearovských domů. Dalším argumentem byla obrovská fronta a dítě spící v kočárku. Takže pohled na Shakespearovu postel a psací stůl (co jiného by tam tak mohli ukazovat), jsme si nechali ujít. Ještě že ta škola byla zadarmo.

Odpoledne jsme se vydali mezi stánky s jídlem, ulovili kus masa na špejli a poobědvali. Pak jsme si všimli, že o kus dál probíhá pouliční divadlo dvou dobrodruhů, a tak jsme tam zašli. Jejich nejzajímavějším kouskem byla jízda na 2 metry vysoké jednokolce (zjevně podomácku vyrobené) a žonglování se třema hořícíma loučema (zároveň). No a představte si, prý jsou na světě lidi, kteří se podívají, zatleskají a pak jim nedají žádné peníze. My jsme jim teda něco dali a pokračovali na další průzkum města a jídelních stánků.

Zaujal nás stánek s churros, které jsme si za hříšný peníz koupili a pak si za to nadávali, protože čokoláda byla pěkně hnusná. Do Madridu se bohužel v nejbližší době nechystáme, takže chuť si asi spravíme až na vánočních trzích, pokud tam zase bude stánek s churros.

Neděle - Birmingham

Předpověď počasí na neděli byla mizerná, a tak jsme se vypravili do Birminghamu, tentokrát vlakem. Cílem byla prohlídka města a Helenčiny nákupy hadříků. Začali jsme tou prohlídkou. V birminghamu je několik vodních kanálů, po kterých se dá jezdit na lodičkách do okolních měst. My jsme sice na lodičce nejeli, ale i tak se nám pohled na kanály a procházka kolem nich líbil. Pak jsme pokračovali na náměstí s novou budovou knihovny a kolem radnice ke katedrále.

Celou dobu bylo zima a občas trochu pršelo, takže pobyt venku jsme si moc neužívali. Irene nám doporučovala, že se máme zastavit v nákupním centru Bull ring, které je v centru hned vedle nádraží. A tak, když se rozpršelo opravdu hodně, tak jsme tam zašli. No ne že by to bylo nějak přátelské místo pro pobyt s dětmi. Dětský koutek žádný, restaurace s dětským koutkem žádná, místo na odpočinek skoro žádné. Jenom všude davy nákupuchtivých lidí. Dlužno ale poznamenat, že když se člověk smíří s existencí obřího nákupního centra v centru města, je Bull ring vyřešený moc pekně. Není to žádné město naruby - je to všemi směry průchozí komplex s obchody a restauracemi uvnitř i venku, který do půlkruhu obepíná historickou katedrálu. Takže na to, že je to shoppingcentrum, je to architektonciky zvládnuté moc pěkně. Až na ty dětské koutky. Našli jsme pár mramorových kostek na sednutí, na kterých se dalo přebalit a nasvačit, ale po chvíli nám lidi už tak lezli na nervy, že jsme radši vyrazili zase ven. Naštěstí mezitím přestalo pršet.

Potřebovali jsme najít nějaké místo, kde by si Vendulka mohla zalozit a vyblbout se, protože byla pořád jenom v kočárku a lozit v nákupním centru pod nohama lidí jsme ji nenechali. Ptali jsme se tedy rodin s dětmi, jestli je tu nějaká baby-friendly restaurace. Nene, tady nic není, maximálně tak Mc Donald. Nene, to v Birminghamu nenajdete, my jsme si koupili sandvič v Subway a jíme ho tady na lavičce. No moc jich není, ale támhle je obchodní dům a ten má v šestém patře restauraci s dětským koutkem. Takže na třetí pokus to vyšlo, vyjeli jsme do šestého patra a konečně jsme mohli vypustit dítě. Restaurace formou naber si co chceš a zaplať u pokladny byla docela příjemná, a tak jsme se tam i naobědvali.

Po obědě se Helenka vydala do Primarku nakupovat a já s Vendulkou jsem vyrazil na druhé kolo prohlídky po městě. Vendulka to celé prospala (počasí k tomu vysloveně vybízelo, navíc dopoledne ji probudily zvony, takže byla docela unavená). Podívali jsme se na back-to-back houses - domy pro chudé dělníky, které měly sdílené stěny a tudíž neměly moc oken. V Birminghamu jich mají poslední dvě ulice, tak jsme je obhlídli a pak se vydali znovu ke kanálům, které se dopoledne osvědčily.

Vendulka vydržela spát celou dobu, co Helenka nakupovala, pak jsme sedli na vlak a vrátili se do Coventry. Byl to takový městský den, ale na to, jaké bylo počasí, se nám moc líbil.