Irene byla domluvená, že v pondělí přednese příspěvek o našem antiplagiátorském projektu na konferenci v Lisabonu. Protože ale nemá čas tam jezdit, příspěvek se měl uskutečnit na dálku, po Skypu. No a když už jsem tady, tak bych tam mohl taky něco říct, stejně jako Anna, která se na výzkumu taky podílela.
Před konferencí jsem si tedy připravil svůj jeden slide a upravil grafy v prezentaci, aby se z nich dalo něco vyčíst. Zbytek jsem nechával na Irene. Ve 12:00 jsme měli domluvené testování spojení a ve 14:30 měla začít naše prezentace. Irene zamluvila místnost pro videokonference ve vedlejší budově a o tři čtvrtě na dvanáct jsme společně vyrazili. Ale Portugalci byli offline a nereagovali ani na skypové zprávy, ani na e-maily. Když jsme si důkladně povykládali, kdo co dělal o víkendu, a pořád se nikdo neozýval, vzdali jsme to a o půl jedné se vydali zpět do svých kanceláří.
Irene se pak podařilo s Lisabonem spojit a domluvila se s nima, že o půl třetí budeme nachystaní. Byla trochu nervózní ze sdělení, že nemusíme spěchat, že oni jsou teď všichni na obědě a ještě si dají kávu a zákusek. Pokoušel jsem se ji uklidnit, že Portugalci jsou jako Španělé a tam se na tu dochvilnost zas tak nehledí.
Před půl třetí jsme ale byli nachystaní, jak jsme slíbili. Portugalci offline. Opět zprávy typu "Hello, we are here", opět maily se stejnou informací, ale žádná odezva. Po čtvrt hodině jsme začali být nervózní, jestli nemůže být chyba na naší straně. Když už jsme si chtěli navzájem na zkoušku zavolat, tak se Portugalci ozvali. Bylo 14:52. Tak jsme jim začali vykládat, co všechno jsme dělali a na co jsme přišli. Osm Portugalských účastníků si užívalo svoji poobědovou dřímotu a bylo pro ně evidentně obtížné chytat angličtinu v kvalitě telefonního hovoru. Někteří zívali, jiní v průběhu odešli do jiné sekce. Nikdo neměl žádné dotazy, až na chudáka moderátora, ten musí mít dotaz vždycky. Tak jsme mu odpověděli, rozloučili se a zavěsili. No - nic na co byhom mohli být pyšní, ale mezinárodní čárku máme :-)
Celkově bylo pondělí jedním z dnů, kdy jsem vlastně vůbec nic neudělal. Fragmentovaný čas, kdy nemá cenu začínat nic velkého, pořád nějaké e-maily, na které bylo potřeba reagovat. Původně to vypadalo, že aspoň dopoledne něco stihnu. Jenomže pak se Irene jen tak mezi řečí zmínila, že udělala nějaké přesuny v rozpočtu projektu a že se s ní Poláci kvůli tomu hádají. Když jsem se ptal, jaké změny, tak mě odkázala na mail, který na začátku září posílala. Ten jsem si pamatoval, ale nic divného mi tam nepřišlo. Jenom do Bruselu oznamovala nějaké přesuny peněz z cestovného na mzdy. Pro jistotu jsem si taky otevřel dvanáctý list excelovské tabulky, která přišla jako druhá příloha toho mailu. A ejhle, v rozpočtu je pro MENDELU o 12 tisíc EUR míň... Dalo mi docela zabrat, než jsem Irene vysvětlil, že nejenomže nám ty peníze nemůže jen tak vzít, ale že už je máme i utracené a že takhle to prostě nejde. Nakonec uznala, že jsme udělali všechno, co jsme měli, a slíbila mi, že pokud se projekt podaří obhájit, tak že dostaneme všechno, co jsme původně měli v rozpočtu. Ale bylo to náročné. Jen tak přijít o tři sta tisíc by se mi fakt nechtělo.
Před konferencí jsem si tedy připravil svůj jeden slide a upravil grafy v prezentaci, aby se z nich dalo něco vyčíst. Zbytek jsem nechával na Irene. Ve 12:00 jsme měli domluvené testování spojení a ve 14:30 měla začít naše prezentace. Irene zamluvila místnost pro videokonference ve vedlejší budově a o tři čtvrtě na dvanáct jsme společně vyrazili. Ale Portugalci byli offline a nereagovali ani na skypové zprávy, ani na e-maily. Když jsme si důkladně povykládali, kdo co dělal o víkendu, a pořád se nikdo neozýval, vzdali jsme to a o půl jedné se vydali zpět do svých kanceláří.
Irene se pak podařilo s Lisabonem spojit a domluvila se s nima, že o půl třetí budeme nachystaní. Byla trochu nervózní ze sdělení, že nemusíme spěchat, že oni jsou teď všichni na obědě a ještě si dají kávu a zákusek. Pokoušel jsem se ji uklidnit, že Portugalci jsou jako Španělé a tam se na tu dochvilnost zas tak nehledí.
Před půl třetí jsme ale byli nachystaní, jak jsme slíbili. Portugalci offline. Opět zprávy typu "Hello, we are here", opět maily se stejnou informací, ale žádná odezva. Po čtvrt hodině jsme začali být nervózní, jestli nemůže být chyba na naší straně. Když už jsme si chtěli navzájem na zkoušku zavolat, tak se Portugalci ozvali. Bylo 14:52. Tak jsme jim začali vykládat, co všechno jsme dělali a na co jsme přišli. Osm Portugalských účastníků si užívalo svoji poobědovou dřímotu a bylo pro ně evidentně obtížné chytat angličtinu v kvalitě telefonního hovoru. Někteří zívali, jiní v průběhu odešli do jiné sekce. Nikdo neměl žádné dotazy, až na chudáka moderátora, ten musí mít dotaz vždycky. Tak jsme mu odpověděli, rozloučili se a zavěsili. No - nic na co byhom mohli být pyšní, ale mezinárodní čárku máme :-)
Celkově bylo pondělí jedním z dnů, kdy jsem vlastně vůbec nic neudělal. Fragmentovaný čas, kdy nemá cenu začínat nic velkého, pořád nějaké e-maily, na které bylo potřeba reagovat. Původně to vypadalo, že aspoň dopoledne něco stihnu. Jenomže pak se Irene jen tak mezi řečí zmínila, že udělala nějaké přesuny v rozpočtu projektu a že se s ní Poláci kvůli tomu hádají. Když jsem se ptal, jaké změny, tak mě odkázala na mail, který na začátku září posílala. Ten jsem si pamatoval, ale nic divného mi tam nepřišlo. Jenom do Bruselu oznamovala nějaké přesuny peněz z cestovného na mzdy. Pro jistotu jsem si taky otevřel dvanáctý list excelovské tabulky, která přišla jako druhá příloha toho mailu. A ejhle, v rozpočtu je pro MENDELU o 12 tisíc EUR míň... Dalo mi docela zabrat, než jsem Irene vysvětlil, že nejenomže nám ty peníze nemůže jen tak vzít, ale že už je máme i utracené a že takhle to prostě nejde. Nakonec uznala, že jsme udělali všechno, co jsme měli, a slíbila mi, že pokud se projekt podaří obhájit, tak že dostaneme všechno, co jsme původně měli v rozpočtu. Ale bylo to náročné. Jen tak přijít o tři sta tisíc by se mi fakt nechtělo.
Žádné komentáře:
Okomentovat