Zdravíme s dalším neakademickým příspěvkem. Tentokrát nebude uplně koordinovaný, ale je tu zkrátka tolik zvláštností, že se o ně s vámi musím podělit...
Jak se shání prášek do pečiva?
Jako správná v žena v domácnosti jsem se rozhodla mj. i péct. No na tom není nic divného, dělám to i doma. Tam to je ale o dost jednodušší, suroviny znám, recepty taky. Zato tady se to ukázalo býti oříškem. První, na co jsem narazila, byla mouka. Druhů spousta, ale poznat z toho, co je hladká a co hrubá, to jsem nějak nezvládla. Ale tak péct se dá z čehokoli, nějakou jsem vzala. Vajíčka, máslo, mlíko a ovoce tu mají naštěstí stejný (jen u másla je potřeba koupit nesolené :-)), takže zbývá jediné - prdopeč. Přeložit ho jako baking powder, to jsem ještě zvládla, ale problém nastal v momentě, kdy jsem ho potřebovala sehnat. V jednom obchodě jsem ho neviděla, ve druhém taky ne. V tu chvíli jsem si řekla, že bude asi problém jinde, jala jsem se tedy sehnat nějakou prodavačku a vysvětlit ji, co potřebuju. Zvládla jsem to podle mě obstojně, přesně jsem ji vysvětlila, co hledám, ale stejně na mě koukala, jako na zjevení. Po menší diskuzi mi paní povídá něco ve smyslu ... "no nevím přesně, jakej že baking powder to potřebujete, ale u nás to děláme takto: mlíko, vajíčka, tuk a tahle mouka". Stěžejní sdělení bylo "tahle mouka" - jak se totiž ukázalo, je to raising flour, tedy kynoucí mouka. Mají tu prostě mouku s tím prdopečem už smíchanou! Jak prosté, ale že mě to dalo zabrat.
Další, co mě tu docela zaráží je, jak se místní oblékají. Ne že bych měla něco proti jejich šatníkům, jsou to elegáni. Ale v momentě, kdy chodím ve fleesce a dítě je zabalené v dece, tak nechápu, jak oni můžou chodit v tričku a jejich děti bez ponožek. Ze začátku jsem si myslela, že si jen užívají posledích zbytků babího léta. Ale ejhle, i když začalo pršet a začlo být hnusněji, oblékání se nezměnilo. Teda abych byla přesnější, občas tu vidíme i dámy v sáčku ši svetýrku, ale furt k tomu mají balerinky, nebo žabky :-) A hlavně ty jejich děti v kočárku bez bund a botiček, to je fakt hotovo, asi jsou holt odolnější.
Děti a hrací parky, to je kapitola sama pro sebe. Prvních pár dní jsem si myslela, že tu snad ani žádné děti nejsou, nebo že jsou schovaní všichni na svých zahrádečkách. Místní pravili, že Coventry je ze třetiny University of Coventry a přilehlé budovy (všechny fakulty, koleje, ubytovny, knihovny, atd.). A zbytek mám pocit, že jsou snad jen obchody. Naštěstí tu je War memorial park, sice 20 minut od nás, ale zato se skluzavkama, tam se Vendulce líbí. Její nejoblíbenější slovo je teď "balón", označuje tím kromě míčů i vše kulaté, takže si to kolem tenisových kurtů směrem do parku užívá. A místní taky, protože to Vendulka vyslovuje někdy spíš jako baó, což zní jako ball, tak je tu za hvězdu. S dětmi jsme se viděli také v místní knihovně na "parents day", kam jsem se náhodou vnutila. Tam to bylo taky dobrý, jenom nezvládám základní rodičovské konverzace na téma a kolik vážila, když se narodila atd., páč tu váží v nějakých divných jednotkách...
Jak se shání prášek do pečiva?
Jako správná v žena v domácnosti jsem se rozhodla mj. i péct. No na tom není nic divného, dělám to i doma. Tam to je ale o dost jednodušší, suroviny znám, recepty taky. Zato tady se to ukázalo býti oříškem. První, na co jsem narazila, byla mouka. Druhů spousta, ale poznat z toho, co je hladká a co hrubá, to jsem nějak nezvládla. Ale tak péct se dá z čehokoli, nějakou jsem vzala. Vajíčka, máslo, mlíko a ovoce tu mají naštěstí stejný (jen u másla je potřeba koupit nesolené :-)), takže zbývá jediné - prdopeč. Přeložit ho jako baking powder, to jsem ještě zvládla, ale problém nastal v momentě, kdy jsem ho potřebovala sehnat. V jednom obchodě jsem ho neviděla, ve druhém taky ne. V tu chvíli jsem si řekla, že bude asi problém jinde, jala jsem se tedy sehnat nějakou prodavačku a vysvětlit ji, co potřebuju. Zvládla jsem to podle mě obstojně, přesně jsem ji vysvětlila, co hledám, ale stejně na mě koukala, jako na zjevení. Po menší diskuzi mi paní povídá něco ve smyslu ... "no nevím přesně, jakej že baking powder to potřebujete, ale u nás to děláme takto: mlíko, vajíčka, tuk a tahle mouka". Stěžejní sdělení bylo "tahle mouka" - jak se totiž ukázalo, je to raising flour, tedy kynoucí mouka. Mají tu prostě mouku s tím prdopečem už smíchanou! Jak prosté, ale že mě to dalo zabrat.
Další, co mě tu docela zaráží je, jak se místní oblékají. Ne že bych měla něco proti jejich šatníkům, jsou to elegáni. Ale v momentě, kdy chodím ve fleesce a dítě je zabalené v dece, tak nechápu, jak oni můžou chodit v tričku a jejich děti bez ponožek. Ze začátku jsem si myslela, že si jen užívají posledích zbytků babího léta. Ale ejhle, i když začalo pršet a začlo být hnusněji, oblékání se nezměnilo. Teda abych byla přesnější, občas tu vidíme i dámy v sáčku ši svetýrku, ale furt k tomu mají balerinky, nebo žabky :-) A hlavně ty jejich děti v kočárku bez bund a botiček, to je fakt hotovo, asi jsou holt odolnější.
Žádné komentáře:
Okomentovat