Cesta do Coventry

Naše cesta začala v neděli 1. září, kdy jsme se přesunuli do Prahy. Letadlo nám sice v pondělí letělo až v jednu hodinu odpoledne, ale rozhodli jsme se navštívit kamarády, které jsme dlouho neviděli a přespat u nich (rozhodně to bylo lepší než odjíždět z Brna v pondělí v sedm hodin ráno).

Ještě se na úvod popisu cesty se sluší napsat, že ačkoliv je to pracovní cesta, beru s sebou Helenku s Vendulkou. Školu (a potažmo EU) jejich přítomnost ale nestojí ani korunu (libru, euro) navíc, cena ubytování je stejná a ostatní jejich náklady platíme sami. 

V pondělí dopoledne jsme prošli všemi letištními procedurami, dokonce se Vendulka inteligentně vyspala a pak se probudila těsně před bezpečnostní kontrolou, takže měla během letu dobrou náladu. Letěli jsme s Lufthansou přes Mnichov. Musím přiznat, že jsme čekali trochu lepší péči - na prvním úseku jsme dostali jenom oplatek a na druhém kus buchty. Ještě že jsme měli svoje jídlo. V Mnichově měli zrovna výstavu časostrojů včetně různých kyvadel a kuličkové dráhy, kde kuličce trvá přesně daný čas, než ji projede. Tak jsme se tam na chvíli zastavili.

Vendulce se kuličková dráha na letišti v Mnichově moc líbila

Po příletu do Birminghamu na nás čekaly Irene a Anna, s nimiž se znám z projektu. Naskládali jsme se i se všmi zavazadly a kočárkem do Irenina Golfu a odjeli do Coventry. No, vlakem by to možná bylo jednodušší, ale naše hostitelky se o nás prostě musely postarat :-)
V poklidné uličce na Westminster Road vlastní univerzita několik domků, které pronajímá studentům. Než začne semestr (23.9.), dostali jsme k dispozici celý dům jenom pro nás. Za 110 liber na týden je to to nejlevnější, co se dá sehnat.

Pohled z ulice

Zadní dvorek

Ložnice

Schody do prvního patra, kde je koupelna a WC

Kuchyně

V pondělí večer jsme už jen zašli na výbornou večeři do místní libanonské restaurace a šli spát. A kontrolní otázka: Jaké pivo se čepuje v libanonské restauraci v Anglii? No přece Plzeň a Kozel!