V úterý, 3. září si mě Irene o půl deváté ráno vyzvedla před domem, aby mě zavedla na univerzitu. Ještě že tak, sám bych měl dost problém to najít a vymotat se v sytému podchodů pro chodce a cyklisty pod Ring road a všemi jejími křižovatkami.
Faculty of Engineering a Computing sídlí ve zbrusu nové budově, která stála v přepočtu 1,3 mld. Kč a je asi tak stejně vypiplaná a stejně funkční jako naše budova Q. Všude sklo, kov, pohledový beton, pohledové kabely a pohledové trubky, futuristický systém ventilace a automatického rožínání světel a určitě spousta dalších vychytávek.
Ve třídách původně nebyly ani tabule, ale na nátlak učitelů je tam nakonec přidali. Když jedete jedním výtahem do 4. patra, kam můžou jenom učitelé, musíte si pípnout kartou, abyste se tam dostali. Ve druhém výtahu je zabezpečení řešeno pouze cedulí "3rd and 4th floor - staff only".
Ale je to tu moc pěkné, všude jsou na chodbách volně přístupné počítače, do učeben se vstupuje na kartu, u vstupu je recepce, na které se střídají studenti, kteří to mají jako brigádu. Velkým hitem je letadlo a sousední letecké simulátory a větrné tunely.
Také přednáškové místnosti jsou řešeny netradičně a podobně jako u nás jsou nedomyšlené. Přednášková místnost uzpůsobená pro týmovou práci s klikatými řadami je výborný nápad, ale už nikoho nenapadlo, že studenti potřebují místo na nohy. A tak se sedačkám přezdívá "Ryanair seats".
V přednáškovém divadle zase z prvních řad není vidět na obrazovky a z posledních řad není přes obrazovky vidět na přednášejícího.
Hlavní náplní prvního dne bylo získat zaměstnaneckou kartu, abych se dostal kam potřebuju, a zaplatit ubytování. I když to jsou zdánlivě jednoduché úkoly, zabraly mi celý den.
Po krátké exkurzi po budově jsme se s Irene vydali na HR pro kartu. "A máte domluvenou schůzku?" To jsme samozřejmě neměli. "No to nejde jenom takhle přijít a nemít domluvenou schůzku. Nejdříve to půjde dneska ve 14:20". A tak jsme odešli s nepořízenou. Šli jsme se podívat na koleje, kam se přesunu na začátku semestru (to už tu budu bez rodiny), tam jsme vyřídili všechny papíry ohledně ubytování. Platit se má ve Student centru, kde už na pokladně budou vědět.
Zašel jsem tedy do Student centra a vystál frontu u pokladny. "Máte kód platby?" "Jaký kód?" "Bez kódu nemůžu vaši platbu přijmout, běžte si vedle na přepážku, tam vám poradí." Škoda, že na vedlejší přepážce byla fronta na půl hodiny. Ale pán ochotně zavolal do ubytovací kanceláře a za minutu mu přišel e-mailem kód. Když mi to vytiskl, tak jsem si všiml, že to je ten stejný e-mail, který jsem od nich už dostal, ale na to, že je v něm kód, jsem zapomněl. Mohl jsem si ušetřit čekání. Na pokladně už to šlo hladce, dokonce se dalo i platit kartou.
Pak už byl pomalu čas zajít znovu na HR, kde jsem se ohlásil, že mám domluvenou schůzku. Vyfotili si mě, vyrobili kartu, o parto výš mi nastavili přístupy a bylo vyřízeno. Teď už jen vyzkoušet, že se dostanu kam potřebuju a mohl jsem jít domů.
Helenka mezitím obstarala všechny nákupy (nějaké jídlo, drogerii, adaptéry do zásuvky, a tak podobně) a po svačině jsme se vydali na prohlídku centra města a na velký nákup do supermaketu Sainsbury. Na účtence jsme se pak dočetli, že "Sainsbury každý den srovnává své ceny s Tescem, Asdou a dalšími supermarkety. Kdybyste nakoupili jinde, mohli jste ušetřit 4 libry. Toto je tedy poukaz na 4 libry na příští nákup u nás." Každopádně dobrá fligna, jak nás donutit, abychom příště nakupovali zase u nich.
Faculty of Engineering a Computing sídlí ve zbrusu nové budově, která stála v přepočtu 1,3 mld. Kč a je asi tak stejně vypiplaná a stejně funkční jako naše budova Q. Všude sklo, kov, pohledový beton, pohledové kabely a pohledové trubky, futuristický systém ventilace a automatického rožínání světel a určitě spousta dalších vychytávek.
 |
| Budova Faculty of Engineering and Computing |
Po krátké exkurzi po budově jsme se s Irene vydali na HR pro kartu. "A máte domluvenou schůzku?" To jsme samozřejmě neměli. "No to nejde jenom takhle přijít a nemít domluvenou schůzku. Nejdříve to půjde dneska ve 14:20". A tak jsme odešli s nepořízenou. Šli jsme se podívat na koleje, kam se přesunu na začátku semestru (to už tu budu bez rodiny), tam jsme vyřídili všechny papíry ohledně ubytování. Platit se má ve Student centru, kde už na pokladně budou vědět.
Zašel jsem tedy do Student centra a vystál frontu u pokladny. "Máte kód platby?" "Jaký kód?" "Bez kódu nemůžu vaši platbu přijmout, běžte si vedle na přepážku, tam vám poradí." Škoda, že na vedlejší přepážce byla fronta na půl hodiny. Ale pán ochotně zavolal do ubytovací kanceláře a za minutu mu přišel e-mailem kód. Když mi to vytiskl, tak jsem si všiml, že to je ten stejný e-mail, který jsem od nich už dostal, ale na to, že je v něm kód, jsem zapomněl. Mohl jsem si ušetřit čekání. Na pokladně už to šlo hladce, dokonce se dalo i platit kartou.
Pak už byl pomalu čas zajít znovu na HR, kde jsem se ohlásil, že mám domluvenou schůzku. Vyfotili si mě, vyrobili kartu, o parto výš mi nastavili přístupy a bylo vyřízeno. Teď už jen vyzkoušet, že se dostanu kam potřebuju a mohl jsem jít domů.
Helenka mezitím obstarala všechny nákupy (nějaké jídlo, drogerii, adaptéry do zásuvky, a tak podobně) a po svačině jsme se vydali na prohlídku centra města a na velký nákup do supermaketu Sainsbury. Na účtence jsme se pak dočetli, že "Sainsbury každý den srovnává své ceny s Tescem, Asdou a dalšími supermarkety. Kdybyste nakoupili jinde, mohli jste ušetřit 4 libry. Toto je tedy poukaz na 4 libry na příští nákup u nás." Každopádně dobrá fligna, jak nás donutit, abychom příště nakupovali zase u nich.
Super, těším se na pokračování...
OdpovědětVymazat