Víkend v Londýně

Třetí víkend jsem strávil v Londýně na návštěvě u Xanthu, mojí dlouholeté kamarádky ze skautu, která už v Londýně nějaký čas žije se svým přítelem. Její přítel tu má IT firmu a ona pracuje v kavárně.

Do Londýna se dá dostat buďto Virgin Pendolino za hodinu a dvě minuty, nebo courákem London Midlands za hodinu a půl až hodinu a tři čtvrtě. Pendolina jezdí po dvaceti minutách a zpáteční lístek vyjde na 45 liber, couráky jezdí po hodině a stojí 28 liber. Vybavil jsem se tedy knihou a nasedl do couráku, který mě zhruba v poledne vyplivnul na stanici London Euston.

Abych si užil velkoměsto, pohrdl jsem nabídkou metra a rozhodl se, že si udělám pěší procházku přes Trafalgar Square s novou modrou sochou kohouta, Picadilly Circus, Buckingham Pallace, Houses of Parliament a všechna ta místa, o kterých jsme se všichni učili v angličtině. Na jižním břehu Temže jsem se zastavil na pouličním divadle, které mi nápadně připomnělo to, co jsme viděli před týdnem ve Stratfordu. Borec jezdil na tři metry vysoké jednokolce a žongloval u toho nožema. Zjevně to byl začátečník, protože byl dost nervózní a moc mu to nešlo. No ale já neumím ani žonglovat (byť jen míčkama), ani jezdit na jednokolce (byť nízké), tak jsem mu něco přispěl a pokračoval dál.

Tady by se Vendulce líbilo :-)

Xanthu pracuje v Dose Espresso, jedné z londýnských kaváren, která si zakládá na kvalitní kávě. Prý to je móda posledních několika let, kdy se lidi začali odklánět od Starbucks a podobných řetězců. Tam mají prý kávu přepraženou, spíš spálenou. Je pak hořká, ale všude na světě je hořká stejně, takže se nestane, že v různých provozovnách dostanete kávu různé chuti. No já to nedokážu posoudit, ale kafe, který mi udělala, mi opravdu chutnalo. A to je u mě, nekafaře, co říct.

Po vyexpedování posledních zákazníků a úklidu kavárny jsme se vydali pěšky přes Tower brigde k nim domů. Tam jsem se seznámil s jejich spolubydlícími, pak přišli ještě další dva Češi, ale jeden z nich zase hned odešel dělat někam dydžeje. My ostatní jsme si zahráli Activity, pokecali a šli spát.

Parabolický mrakodrap, který spaluje auta parkující v ohnisku. Že by na architektuře neučili fyziku?

V neděli jsme se chtěli zúčastit OpenHouseLondon - takového "festivalu" architektury, při kterém jsou zajímavé budovy zpřístupněné veřejnosti. Protože se nám nechtělo stát fronty do těch nejlepších mrakodrapů, vydali jsme se na staveniště nových galerií Tate modern - muzea moderního umění. Pak jsme pokračovali do centra do kostela St. Mary Le Bow. Nikdy jsem o něm neslyšel, a přitom je to druhý nejvýznamnější kostel v Londýně hned po St. Paul's Cathedral a tamní kněz dokázal vykládat fakt zajímavě. Pak jsme se vydali na Brick Lane Market pro ovoce, na kafe a pro gumicuk. Po parciálním úspěchu jsme se zase vydali zpět.

Čekat frontu do "okurky" se nám nechtělo... Nepřipomíná ten tvar něco?

Protože jsem se chtěl zúčastnit kvalifikace na Tmou, ktetrá začínala už v 18:00 SELČ, tj. 17:00 BST, musel jsem z Londýna odjíždět vlakem už ve 14:34. Nechal jsem se tedy odvést na metro, za hříšné peníze (4,50 GBP) si koupil lístek a nasedl. Rozhodl jsem se, že se mi nechce chodit pěšky z Euston Square, na které bych se dostal přímo, a raději jsem přesedl na Northern line, která jezdí přímo na Eustonské nádraží. Ne však tuto neděli. Dvě zastávky před Eustonem nás vyhnali z vlaku, že musíme do náhradního autobusu. To bylo pár minut po druhé hodině. Chvíli mi trvalo, než jsem náhradní autobus vůbec našel. Až na Euston bohužel nejel, jenom na King's Cross, tj. zastávku před Eustonem. Co bylo ale horší, pořád jsme stáli v zácpě, takže cesta byla nekonečná. Bylo to sice rychlejší než pěšky, ale ne o moc. 14:25 jsme dorazili na King's Cross. Jak název napovídá, je to mohutná křižovatka několika linek metra plus vlakové nádraží, takže představa, že se za 9 minut zvládnu zanořit do správného tunelu, počkat na vlak, přesunout se jednu zastávku a pak se z tunelu zase vynořit, se jevila dost nereálně. A tak jsem se tedy rozběhl směrem na asi kilometr vzdálený Euston. 14:30 jsem vbíhal do nádražní haly. Vlak měl jet z nástupiště č. 8, ale nikde nebyly vidět šipky. Na jednu stranu 1 až 7, na druhou stranu 12 až bůhvíkolik, nakonec jsem našel i šipku na 8-11. U vstupu na nástupiště byly turnikety. Pokoušel jsem se turniket nakrmit svým lístkem, ale nic se nedělo. Tak jsem se postavil do fronty u turniketu, kde byla zřízenkyně. Naštěstí to šlo rychle, zřízenkyně naznala, že mě může pustit dovnitř a já jsem mohl vběhnout do vlaku. Bylo 14:33. "Welcome to London Midlands 14:34 service to Birmingham New Street..."

A na Tmou jsme se nakonec taky kvalifikovali, takže úspěšný víkend.